Chráněná krajiná oblast Šumava

Chráněná krajinná oblast Šumava

Chráněná krajinná oblast Šumava byla vyhlášena Ministerstvem školství a kultury 27. prosince 1963 na rozloze 168 654 ha. V roce 1975 Ministerstvo kultury ČSRupravilo podmínky ochrany přírody v tomto území. V březnu roku 1991 vyhlásila vláda ČR Národní park Šumava uvnitř dosavadní CHKO. Tím se vlastně CHKO stala ochrannou zónou Národního parku a zároveň spravuje i další nejcennější partie Šumavy - jako je Královský hvozd s Černým a Čertovým jezerem a Boubín, které se rozhodnutím politiků do národního parku Šumava nedostaly. Organizačně je správa CHKO začleněna do správy Národního parku, což je pro společnou provázanost činnosti výhodné. Jednotlivá pracoviště CHKO jsou v Nýrsku, Kašperských Horách, Vimperku a Horní Plané, hlavním sídlem správy CHKO je Sušice. CHKO Šumava podobně jako Přírodní park Bavorský les chrání kulturně vysoce hodnotnou krajinu, kde se ochrana přírody prolíná s lidskými aktivitami. Rozdíl je v tom, že CHKO disponuje většími, v zákonech zakotvenými pravomocemi, zatímco Bavorský přírodní park pracuje více na základě dobrovolnosti a občanského uvědomění.

Rozloha CHKO Šumava nepokrytá územím národního parku je 99 624 ha. V této rozloze je zahrnuto 27,4 % zemědělské půdy (27 297 ha, z toho orná 9 tisíc ha, louky a pastviny 11 tisíc ha), 57,6 % lesní půdy (57 383 ha) a 0,4 % zastavěné půdy (399 ha). Pralesovité porostní zbytky zaujímají cca 0,6 % rozlohy CHKO, ostatní plochy a sukcesní stádia zbývajících přibližně 14 % plochy. Rozpětí nadmořských výšek se pohybuje od 498 m (Víteň) do 1362 m (Boubín). Počet obyvatel je cca 21 000 (tj. asi 22 obyv. /km²)a počet evidovaných domů cca 4 500.

Maloplošná chráněná území

Zajišťují dlouhodobou ochranu výjimečných biotopů a garanci jejich dlouhodobého monitorování. V zásadě je možno je rozlišit na 3 rozdílné kategorie:

1. Pralesy a přírodní nepozměněné mokřady - Boubínský prales, Velká niva, Zátoňská hora a jiné, na nichž se sleduje samovolné chování přirozených lesů.

2. Samovolně vzniklé lesy a druhotné mokřady - Chřepice, Velké Bahno, Pravětínská lada, Nebe, určené ke sledování samovolného nástupu lesa a prostorové flexibility rostlinných druhů ovlivňovaných tímto lesem.

3. Lokality ochrany výjimečných druhů - Blanice, Pod Popelní horou, Vyšný a podobně, zajišťující ochranu ohrožených nebo typických druhů živočichů nebo rostlin.